Datové typy

Toto je starší verze dokumentu!

→ Slide 1

→ Slide 2

Podívejme se nyní na tabulku všech vestavěných celočíselných datových typů v C++, všimněte si typu int, který již známe z minula.

Datový typ	Rozsah	Velikost
signed char	-128 až 127	8 bitů
unsigned char	0 až 255	8 bitů
short	–32 768 až 32 767	16 bitů
unsigned short	0 až 65 535	16 bitů
int	–2 147 483 648 až 2 147 483 647	32 bitů
unsigned int	0 až 4 294 967 295	32 bitů
long int	-2³¹ - 2³¹-1	32 bitů
unsigned long int	0 - 2³¹-1	32 bitů

¹⁾

→ Slide 3

Datový typ	Rozsah	Přesnost
float	+-3.4 * 10⁻³⁸ až +-3.4 * 10³⁸	7 číslic
double	+-1.7 * 10⁻³⁰⁸ až +-1.7 * 10³⁰⁸	15 číslic
long double	+-1.7 * 10⁻³⁰⁸ až +-1.7 * 10³⁰⁸	15 číslic

Pozor, vzhledem k tomu, že desetinná čísla jsou v počítači uložena ve dvojkové soustavě, dochází k určité ztrátě přesnosti. Odchylka je sice téměř zanedbatelná, nicméně když budete programovat např. finanční systém, mohou se objevit problémy.

double d = 3.14;
float f = 3.14f;

→ Slide 4

char	U+00 až U+ff (0 až 255 nebo -128 až 127)	8 bitů	znak
wchar_t	U+0000 až U+ffff (0 až 65 535)	16 bitů	„široký“ znak
bool	true nebo false (1 nebo 0)	8 bitů	logická hodnota

↓ Slide 5

Typ char (character) nám reprezentuje jeden znak. Na rozdíl od typu string, který reprezentoval celý řetězec hodnot typu char, píšeme znaky v C++ do jednoduchých apostrofů:

char c = 'A';

↓ Slide 6

Typ bool nabývá dvou hodnot: true (pravda) a false (nepravda). Budeme ho používat zejména tehdy, až se dostaneme k podmínkám. Do proměnné typu bool lze uložit jak přímo hodnotu true/false, tak i výsledek logického výrazu nebo celé číslo (0 jako false a cokoli jiného jako true).

#include <stdio.h>
 
int main(void) {
 
bool b = false;
bool vyraz = (15 > 5);
printf("%d\n", b); 
printf("%d\n", vyraz); 
return 0;
}

→ Slide 7

type	význam
d, i	Celé číslo se znaménkem (Zde není mezi d a i rozdíl. Rozdíl viz scanf() níže).
u	Celé číslo bez znaménka.
o	Číslo v osmičkové soustavě.
x, X	Číslo v šestnáctkové soustavě. Písmena ABCDEF se budou tisknout jako malá při použití malého x, nebo velká při použití velkého X.
p	Ukazatel (pointer)
f	Racionální číslo (float, double) bez exponentu.
e, E	Racionální číslo s exponentem, implicitně jedna pozice před desetinnou tečkou a šest za ní. Exponent uvozuje malé nebo velké E.
g, G	Racionální číslo s exponentem nebo bez něj (podle absolutní hodnoty čísla). Neobsahuje desetinnou tečku, pokud nemá desetinnou část.
c	Jeden znak.
s

²⁾

#include <stdio.h>
 
int main(void)
{
    char *COPYRIGHT = "(C)";
    int ROK = 2003;
 
    printf("%i %u %o %x %X %f %e %G\n", -5, -5, 200, 200, 200, 10.0,
           10.0, 10.0);
    printf("%s %i\n", COPYRIGHT, ROK);
    return 0;
}
/* Výstup:
-5 4294967291 310 c8 C8 10.000000 1.000000e+01 10
(C) 2003
*/

→ Slide 8

↓ Slide 9

  /* Zakladni pouziti - cteni ze vstupu
   */   
  printf ( "Cele cislo:\n" );
  scanf  ( "%d", &a ); /* pozor, & a */
  printf ( "a = %d\n", a );
 
  printf ( "Desetinne cislo (double):\n" );
  scanf  ( "%lf", &b ); /* pozor, & b, pozor %lf */
  printf ( "b = %f\n", b ); /* zde %f, ne lf */
 
  printf ( "Desetinne cislo (float):\n" );
  scanf  ( "%f", &c ); /* pozor, & c, pozor %f */
  printf ( "c = %f\n", c ); /* zde %f */
 
  printf ( "Znak (char), ne whitespace:\n" );
  scanf  ( "%c", &d ); /* pozor, & d */
  printf ( "d = %c\n", d ); 
  /* Proc nelze znak zadat?
   */
 
  printf ( "Retezec, max 19 znaku:\n" );
  scanf ( "%s", str ); /* pozor, zde ne & */
  printf ( "str = %s\n", str );

—>

  /* Dalsi formaty
   */
 
  printf ( "Unsigned int:\n" );
  scanf ( "%u", &u );
  printf ( "u = %d\n", u );
 
  printf ( "Short int:\n" ); 
  scanf ( "%hd", &s ); /* zde %h */
  printf ( "s = %d\n", s ); /* zde %d */
 
  printf ( "Hex: \n" );
  scanf ( "%x", &u ); /* cteme hex */
  printf ( "u = %u\n", u ); /* zobrazime jako dec, %u = unsigned int */
 
  printf ( "Oct: \n" );
  scanf ( "%o", &u ); /* cteme oct */
  printf ( "u = %u\n", u ); /* zobrazime jako dec */