→ Slide 1
Pole
Představte si, že si chcete uložit nějaké údaje o více prvcích. Např. chcete v paměti uchovávat 10 čísel, políčka šachovnice nebo jména 50ti uživatelů. Asi vám dojde, že v programování bude nějaká lepší cesta, než začít bušit proměnné uzivatel1, uzivatel2… až uzivatel50. Nehledě na to, že jich může být třeba 1000. A jak by se v tom potom hledalo? Brrr, takle ne :)
Pokud potřebujeme uchovávat větší množství proměnných stejného typu, tento problém nám řeší pole. Můžeme si ho představit jako řadu přihrádek, kde v každé máme uložený jeden prvek. Přihrádky jsou očíslované tzv. indexy, první má index 0.
→ Slide 2
Struktura pole
int pole[10];
Slovo pole je samozřejmě název naší proměnné. Nyní máme v proměnné pole pole o velikosti deseti typů int. Jelikož jsme pole teprve založili a operační systém nám pro něj přidělil nějakou paměť, kterou mohla předtím používat jiná aplikace, nemůžeme se spolehnout na to, že jsou v poli samé nuly. Stejně dobře v něm zatím mohou být libovolná náhodná čísla.
K prvkům pole poté přistupujeme opět přes hranatou závorku, pojďme na první index (tedy index 0) uložit číslo 1.
↓ Slide 3
Plnění pole
int pole[10];
pole[0] = 1;
int pole[10];
int i;
for (i = 0; i < 10; i++)
{
pole[i] = i + 1;
}
↓ Slide 4
Výpis pole
for (i = 0; i < 10; i++)
{
printf("%d ", pole[i]);
}
// Výstup: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
↓ Slide 5
Naplnění pole při inicializaci
int cisla[] = {15, 8, 3, 10, 9, 2, 2};
Pole často slouží k ukládání mezivýsledků, které se potom dále v programu používají. Když něco potřebujeme 10x, tak to nebudeme 10x počítat, ale spočítáme to jednou a uložíme do pole, odtud poté výsledek jen načteme.
→ Slide 6