Pole

• Představte si, že si chcete uložit nějaké údaje o více prvcích. Např. chcete v paměti uchovávat 10 čísel, políčka šachovnice nebo jména 50ti uživatelů. Asi vám dojde, že v programování bude nějaká lepší cesta, než začít bušit proměnné uzivatel1, uzivatel2… až uzivatel50. Nehledě na to, že jich může být třeba 1000. A jak by se v tom potom hledalo? Brrr, takle ne :)
• Pokud potřebujeme uchovávat větší množství proměnných stejného typu, tento problém nám řeší pole. Můžeme si ho představit jako řadu přihrádek, kde v každé máme uložený jeden prvek. Přihrádky jsou očíslované tzv. indexy, první má index 0.

Struktura pole

• Pro hromadnou manipulaci s prvky pole se používají cykly.
• Pole deklarujeme jako běžnou proměnnou, pouze za její název uvedeme hranaté závorky s počtem prvků:

int pole[10]; Slovo pole je samozřejmě název naší proměnné. Nyní máme v proměnné pole pole o velikosti deseti typů int. Jelikož jsme pole teprve založili a operační systém nám pro něj přidělil nějakou paměť, kterou mohla předtím používat jiná aplikace, nemůžeme se spolehnout na to, že jsou v poli samé nuly. Stejně dobře v něm zatím mohou být libovolná náhodná čísla.

K prvkům pole poté přistupujeme opět přes hranatou závorku, pojďme na první index (tedy index 0) uložit číslo 1.

int pole[10]; pole[0] = 1; Plnit pole takto ručně by bylo příliš pracné, použijeme cyklus a naplníme si pole čísly od 1 do 10. K naplnění použijeme for cyklus:

int pole[10]; int i; for (i = 0; i < 10; i++) {

  pole[i] = i + 1;

} Pozn.: i + 1 do pole ukládáme proto, že i jde od nuly a my chceme do pole uložit čísla od 1.

Abychom pole vypsali, můžeme za předchozí kód připsat:

Vyzkoušet Klikni pro editaci for (i = 0; i < 10; i++) {

  printf("%d ", pole[i]);

} Výsledek:

Konzolová aplikace 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Pole samozřejmě můžeme naplnit ručně a to i bez toho, abychom dosazovali postupně do každého indexu. Použijeme k tomu složených závorek a prvky oddělujeme čárkou:

int cisla[] = {15, 8, 3, 10, 9, 2, 2}; Všimněte si, že nemusíme udávat velikost pole, překladač si ji odvodí z počtu prvků ve výčtu.

Pole často slouží k ukládání mezivýsledků, které se potom dále v programu používají. Když něco potřebujeme 10x, tak to nebudeme 10x počítat, ale spočítáme to jednou a uložíme do pole, odtud poté výsledek jen načteme.